Vladyk's records

pravěk (reel taperecs * Fostex X-15) *  kazety a MIDI (TASCAM 688, Apple Mac LCII) *  live recording (IBM/Lenovo, Roland synths) *  external co-works *  home

Info

Tato stránka přináší prostý, pouze mírně okomentovaný seznam odkazů na Vladykovy audiovýplody,
především one-man produkci domácího studia.
Nahrávky širších sestav (z téhož studia i zvenčí) jsou uvedeny v sekci external co-works.
Detailní CV Vladyka-muzikanta jest k dispozici zde

Základem Vladykovy dlouholeté audioaktivity je fiktivní skupina ...a meloun; název, vytvořený prostou transkripcí anglického "I am alone", pokrývá výplody postupně budovaného domácího studia v období 1980-2001.

Pravěk

První pokusy byly nahrávány na dvojici cívkových magnetofonů Tesla (B101, B113) primitivní metodou "přenes pásek a přitoč další stopu" s využitím rovněž dosti primitivní nástrojové výbavy (klaviset Weltmeister, akustické španělky se snímači, baskytara Jolana Basso IV, mandolína, více či méně podivné perkuse). Dvě alba z tohoto období se jako celek nedochovala, fragmenty lze vystopovat (a případně i vyslechnout - slabším povahám se tento krok nedoporučuje) zde.

Po několikaleté odmlce (způsobené drobnými přehmaty typu manželství etc.) se domácí studio posunulo z technického suterénu o několik stupňů výše; základním kamenem se stal čtyřstopý kazetový rekordér Fostex X-15, doplněný miniaturním šestistopým mixpultem. Páteř nástrojové flotily v tomto období vytvořily první vlaštovky z později bujně košatící rodiny Rolandů: syntezátor Roland JX3P a automatický bubeník Roland TR909. Kytarovou divizi posílila baskytara Jolana Superstar a kytara Jolana Jantar. V této konstelaci vzniklo první "technicky jakžtakž", v celkovém pořadí třetí album.

 

Kazety a MIDI

Info

Většině alb z této kapitoly se podrobně věnuje samostatná stránka;
jednotlivé odkazy jsou ovšem zakomponovány coby stavební prvky
do fiktivního příběhu fiktivní superskupiny...

Sametové změny zasáhly logicky i Vladyka a jeho audiovýboje. Jako reakce na události bezprostředně listopadové i souvislosti pozdější vzniklo čtvrté album, které se z deklarované kazetové epochy poněkud vymyká hned v několika směrech. Nahráno bylo dosud na čtyřstopého Fostexe, ale jinak se prudce modernizovalo: baskytaru nahradily syntezátory novější generace (vlastní yamaha DX-11 a zapůjčený modul Roland D110) a především - o kytaru a zpěv se postaral externí spolupracovník Petr, se kterým Vladyk jistým způsobem kooperuje dodnes. Takzvaný mastering (stále ještě s využitím cívkového magnetofonu Tesla B113, který měl do end-tech sakra daleko) proběhl u dalšího externího spolupracovníka - Vladykova spolužáka z konzervatoře Radka; talentovaný jinoch se u této finální fáze sice dost šklebil, ale nahrál úvodní monolog do úvodní skladby, poskytl cenné rady a taky vlastní nástroj Korg M1, na který si dokonce zahrál (varhanní vyhrávky v závěru skladby druhé; Vladyk pak s laskavým dovolením vlastníka na onu eM-jedničku nahrál závěrečné sólo ve skladbě poslední). Za zmínku stojí i spoluúčast Vladykovy Manželky Dominující, která podle Vladykových matných představ vytvořila obal kazety.

Osm následujících alb vzniklo v navazujícím desetiletí již s podporou osmistopého kazetového rekordéru Tascam 688 a s hojným využitím MIDI. Mírně se obměňovalo řídící zařízení (původní sekvencer Roland PR-100 byl záhy nahrazen počítačem Apple Mac LCII a programem CuBase 2.5), vydatnější změny zaznamenal nástrojový park - krátké bezkytarové období ukončil příchod kytar Les Paul Cherry a Kaman ovation, baskytaru Fender Precision Lite, která se ukázala býti omylem, vystřídal klasický Fender Jazz Bass, mírně se experimentovalo se zvuky, možnosti stále používané DX-11 výrazně rozšířil modul Korg 03r/w. Master kazety byly nahrávány na (tehdy) špičkovém double-decku Aiwa. Počítačová podpora se projevila v grafice, neb firmy Adobe a Aldus měly co nabídnout... po hudební stránce bylo ovšem celé desetiletí poněkud rigidní, drobnou výjimku představovaly pouze instrumentálky, zachycené jednak na albu Před večeří, druhak na dodatečně vytvořené kompilaci Artemission (obsahující vesměs soundtracky k produkci filmového studia Artemis) - a především soundrack filmu V ledovém objetí řeky Tatshenshini.
Souhrnné info k této epoše lze nalézti zde, speciálně ke zmíněnému filmu pak zde.

 

Live recording

Přechod na technologii zvanou hard-disc recording se stal současně i labutí písni Melouního projektu, protože Vladyk během nahrávání v pořadí třináctého (regulérního) alba s touto nálepkou zjistil, že už to nikam nevede. Takže tento produkt, vytvořený už s orientací na CD jako finální výstup, s pomocí notebooku IBM T52p plus několika audioprogramů nastupující vlny a zcela bez MIDI, byl produktem závěrečným... následovala odmlka trvající téměř dvacet let.

K nahrávání se Vladyk vrátil až na sklonku roku 2019 - již jako invalidní důchodce a s tendencí bilancovat. První sólové album, které nebylo produkováno s melouní nálepkou, obsahuje jisté vysvětlení svého vzniku již v samotném názvu. Finálním výstupem už je médium veskrze moderní, totiž internet, nahráváno bylo opět sice s naprostým vyloučením MIDI a automatů (některým lidem to ovšem nelze vysvětlit...), zato ovšem s hojným využitím posílené flotily Rolandů (Juno D-LE, Juno DS, AIRA) a nestárnoucího, byť již poněkud dýchavičného Korga 03r/w. Kytary zcela a záměrně chybí (stejná závorka...)

Zpozarohem řada sólových produktů z lůna Vladykova domácího studia zatím končí; během uplynulých dvou let ovšem výrazně zainvestoval do počítačové podpory a bude-li dostatečně dlouho naživu, chystá se natočit minimálně čtyři další alba... tak uvidíme, že.

 

External co-works

Během oněch mapovaných čtyřiceti let Vladyk (celkem pochopitelně) jen nenahrával doma, ale spolupracoval s řadou dalších muzikantů a především hrál naživo. Bohužel (v některých případech spíš bohudík) se naprostá většina záznamů z oněch počinů a veřejných produkcí nedochovala, alespoň ne záměrně... záznamů, které natočil (blbě) někdo zvenčí, následně je (taky blbě) sestříhal a plesknul na internet, existuje dost (v tomto případě je slovo "bohužel" na místě).

Několik ucelených (a autorizovaných...) záznamů ovšem existuje: původní náhrávka dvojalba "lidově-armádního" kytarového kvarteta Fáze, pořízovaná po nocích a pod trestem basy v útvarové knihovně; pozdější vzpomínková nahrávka téže sestavy, pořízená u Vladyka doma; jistá reinkarnace Růžové budoucnosti, ve které si Vladyk s Petrem zopakovali tehdejší spolupráci a kterou nahráli na chalupě pod Sečí; úletové minialbum country-dua Jířa & Jára, jehož dvě skladby se dodnes potulují internetem a jehož stopa je dodnes znatelná v zámořské country databázi; vydařené, leč komerčně neúspěšné album dívčího tria MadCats; záznam vzpomínkového koncertu rumburského tria Mandava. A pár souborů na YouTube, které tam Vladyk naplácal v době, kdy si myslel, že to má smysl...

Home